Každý z nás ze školních let zná příběh o tom, že Rusko na počátku XIII. Století bylo zajato cizí armádou Khan Batu. Tito dobyvatelé pocházeli z moderních mongolských stepí. Na Rusko dopadly velké hordy a nemilosrdní jezdci na koních, kteří byli vyzbrojeni ohnutými šavlemi, tehdy neviděli slitování a chovali se stejně dobře jak ve stepi, tak v ruských lesích. Zároveň byly využívány zamrzlé řeky k rychlému pohybu po ruském offroadu. Dobyvatelé mluvili nesrozumitelným jazykem. Byli považováni za pohany a měli mongoloidní vzhled.
Zároveň existuje spousta informací, díky nimž jsme se na verzi, kterou všichni dobře znají, dívali jinak. Nejde o nějaké tajné nebo nové zdroje, které historici tehdy jednoduše nezohlednili. Mluvíme o kronikách a dalších pramenech středověku, na které se spoléhali také příznivci verze „mongolsko-tatarského“ jha.
Samotný pojem „mongolsko-tatarské jho“ vymysleli polští autoři. Kronikáři a diplomatovi Janu Dlugoszovi se v roce 1479 podařilo takto nazvat dobu existence Zlaté hordy. Historik Matthew Mekhovsky po něm v roce 1517 zopakoval, že pracoval na univerzitě v Krakově.
1. Podle historických údajů byli všichni vojáci, kteří bojovali pod Batuovým vedením, nazýváni Tatarští Mongolové. S podrobným studiem historie bylo také možné zjistit, že v první takové bitvě na Kalce nebyli to oni, kdo bojovali na straně útočníků, ale svobodný ruský lid, považovaný za jejich kozácké předchůdce.
2. Po dobytí Kyjeva tatarsko-mongolským jho se ze všech domácností a obytných budov, hradů a paláců stal popel.
3. První sčítání lidu v historii Ruska provedli představitelé tatarsko-mongolské hordy. Poté potřebovali shromáždit přesná data o obyvatelích každého knížectví i o jejich příslušnosti k majetkům.
4. Kyjevské vojvodství Dmitr, který statečně bojoval proti hordě impozantního tatarsko-mongolského jha a v té době vedl obranu města, poté, co byl Mongolem zajat zraněný muž jako zraněný muž. Khan Batu, který si vysloužil slabost pro poražené, ale duševně neporažené soupeře, byl schopen tento vojvoda opustit jako vojenský důstojník.
5. Pravděpodobně tajemství tatarsko-mongolské kavalérie bylo ve zvláštním plemeni mongolských koní. Tito koně byli vytrvalí a nenároční. Mohli si sami obstarat jídlo i v zimním chladu.
6. Když se na ruské půdě objevili „mongolsko-tatarští útočníci“, začala pravoslavná církev vzkvétat. Poté začali stavět velké množství kostelů, zejména v samotné hordě, nastal vzestup církevních důstojností a církev získala určité výhody.
7. Je také zajímavé, že psaný ruský jazyk na počátku tatarsko-mongolského jha dosáhl nové úrovně.
8. Díky analýze historických skutečností je zřejmé, že „tatarsko-mongolské jho“ bylo vynalezeno pouze za účelem skrytí následků po křtu Kyjevské Rusi. Toto náboženství bylo vnuceno daleko od mírumilovné metody.
9. Džingischán není jméno, ale titul „vojenský princ“, který je v moderní době blízký postu vrchního velitele armády. Bylo několik lidí, kteří měli takový titul. Nejvýznamnějším z nich je Timur a právě o něm se mluví jako o Čingischánovi.
10. Během existence tatarsko-mongolského jha se nezachoval ani jeden dokument v mongolském nebo tatarském jazyce. Navzdory tomu je v té době v ruštině spousta dokumentace.
