Martin Bormann (1900-1945) - německý státník a politik, vedoucí kancléřství strany NSDAP, Hitlerův osobní tajemník (1943-1945), náčelník štábu náměstka Fuhrera (1933-1941) a Reichsleiter (1933-1945).
S téměř žádným vzděláním se stal nejbližším spolupracovníkem Führera, v důsledku čehož dostal přezdívky „stín Hitlera“ a „šedý kardinál Třetí říše“.
Na konci druhé světové války získal významný vliv jako osobní tajemník, který řídil tok informací a přístup k Hitlerovi.
Bormann byl jedním z iniciátorů pronásledování křesťanů, Židů a Slovanů. V Norimberském procesu byl za řadu závažných zločinů proti lidskosti odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti oběšením.
V Bormannově biografii je mnoho zajímavých faktů, o kterých si povíme v tomto článku.
Takže před vámi je krátká biografie Martina Bormanna.
Bormannova biografie
Martin Bormann se narodil 17. června 1900 v německém městě Wegeleben. Vyrůstal a byl vychován v luteránské rodině Theodora Bormanna, který pracoval na poště, a jeho manželky Antonia Bernhardiny Mennongové.
Kromě Martina měli jeho rodiče dalšího syna Alberta. Nacista měl také nevlastního bratra a sestru z předchozího manželství svého otce.
Dětství a mládí
První tragédie v biografii Martina Bormanna se stala ve věku 3 let, kdy zemřel jeho otec. Poté se matka znovu vdala za malého bankéře. Později chlapec začal studovat zemědělství na jednom ze statků.
V polovině roku 1918 byl Martin povolán, aby sloužil u dělostřeleckého pluku. Stojí za zmínku, že nebyl na přední straně, po celou dobu zůstal v místě posádky.
Po návratu domů Bormann krátce pracoval u mlýna, poté provozoval velkou farmu. Brzy se připojil k antisemitské organizaci, jejíž členy byli rolníci. Když v zemi začala inflace a nezaměstnanost, pole zemědělců začala být často drancována.
To vedlo k tomu, že v Německu se začaly vytvářet zvláštní oddíly Freikoru, které střežily majetek farmářů. V roce 1922 se Martin připojil k takové jednotce, kde byl jmenován velitelem a pokladníkem.
O několik let později Bormann pomohl svému příteli zabít učitele školy, kterého zločinci podezřívali ze špionáže. Za to byl odsouzen k roku vězení, poté byl podmíněně propuštěn.
Kariéra
Jakmile se Martin Bormann v roce 1927 připojil k nacistické straně, nastoupil do propagandistických novin jako tiskový tajemník. Kvůli nedostatku řečnického talentu se však rozhodl žurnalistiku opustit a začít se věnovat ekonomickým záležitostem.
Následující rok se Bormann usadil v Mnichově, kde původně sloužil v útočné divizi (SA). O několik let později odešel z řad SA, aby vedl „Fond vzájemné pomoci nacistické strany“, který založil.
Martin zavedl systém, podle kterého byl každý člen strany povinen přispívat do fondu. Výtěžek byl určen členům strany, kteří byli zraněni nebo zabiti v boji za rozvoj nacismu. Současně řešil personální otázky a také vytvořil automobilový sbor, jehož účelem bylo zajišťovat dopravu pro členy NSDAP.
Když se v roce 1933 dostali k moci nacisté, byl Bormann pověřen funkcí náčelníka štábu náměstka Führera Rudolfa Hessa a jeho sekretáře. Za svou dobrou službu byl povýšen do hodnosti Reichsleiter.
Později se Hitler stal tak blízkým Martinem, že ten postupně začal vykonávat funkce svého osobního tajemníka. Na začátku roku 1937 získal Bormann titul SS Gruppenfuehrer, v souvislosti s nímž se jeho vliv v Německu ještě zvýšil.
Kdykoli Fuehrer vydal ústní rozkazy, často je předával prostřednictvím Martina Bormanna. Výsledkem bylo, že když někdo upadl do nemilosti „šedé eminence“, byl v podstatě zbaven přístupu k Hitlerovi.
Bormann svými intrikami omezil moc Goebbelsa, Goeringa, Himmlera a dalších významných osobností. Měl tedy mnoho nepřátel, které znechucoval.
V roce 1941 jmenoval vedoucí Třetí říše Martina do vedení stranického kancléřství, které bylo podřízeno pouze Hitlerovi a nikomu jinému. Bormann tedy získal prakticky neomezenou moc, která rostla jen každý rok.
Muž byl neustále vedle Führera, v důsledku čehož mu Martin začal říkat „stín“. Když Hitler začal pronásledovat věřící, Bormann ho v tom plně podporoval.
Navíc vyzýval ke zničení všech chrámů a náboženských relikvií. Zvláště nenáviděl křesťanství, v důsledku čehož bylo mnoho kněží vyhoštěno do koncentračních táborů.
Zároveň Bormann ze všech sil bojoval proti Židům a vítal jejich likvidaci v plynových komorách. Byl tedy jedním z hlavních pachatelů holocaustu, během kterého zemřelo asi 6 milionů Židů.
V lednu 1945 se Martin spolu s Hitlerem usadili v bunkru. Do posledního dne se věnoval Fuhrerovi, který plnil všechny své rozkazy.
Osobní život
Když bylo Bormannovi 29 let, oženil se s Gerdou Buchovou, která byla o 10 let mladší než její vyvolená. Ta dívka byla dcerou Waltera Bucha, předsedy Nejvyššího stranického soudu.
Zajímavostí je, že Adolf Hitler a Rudolf Hess byli svědky svatby novomanželů.
Gerda byla opravdu zamilovaná do Martina, který ji často podváděl a ani se to nesnažil skrýt. Je zvědavé, že když začal románek s herečkou Manyou Behrensovou, otevřeně o tom informoval svou manželku a ona mu poradila, co má dělat.
Toto neobvyklé chování dívky bylo z velké části způsobeno skutečností, že prosazovala polygamii. Na vrcholu války Gerda povzbudila Němce, aby uzavírali několik manželství současně.
Rodina Bormanů měla 10 dětí, z nichž jedno zemřelo v dětství. Zajímavostí je, že prvorozený z manželského páru Martin Adolf se později stal katolickým knězem a misionářem.
Na konci dubna 1945 uprchla Bormannova manželka se svými dětmi do Itálie, kde přesně o rok později zemřela na rakovinu. Po její smrti byly děti vychovávány v sirotčinci.
Smrt
Životopisci Martina Bormanna se stále nemohou shodnout na tom, kde a kdy nacista zemřel. Po Fuhrerově sebevraždě se spolu se třemi spolupracovníky pokusil uprchnout z Německa.
Po nějaké době se skupina rozpadla. Poté se Bormann v doprovodu Stumpfeggera pokusil překročit řeku Sprévu a schoval se za německý tank. V důsledku toho začali na tank střílet ruští vojáci, v důsledku čehož byli Němci zničeni.
Těla uprchlých nacistů byla později nalezena na pobřeží, s výjimkou těla Martina Bormanna. Z tohoto důvodu se objevilo mnoho verzí, podle nichž byl „šedý kardinál Třetí říše“ považován za přeživšího.
Britský zpravodajský důstojník Christopher Creighton uvedl, že Bormann změnil svůj vzhled a uprchl do Paraguaye, kde zemřel v roce 1959. Šéf Federální zpravodajské služby a ex-nacistický zpravodajský důstojník Reinhard Gehlen ujistil, že Martin je ruský agent a po válce odešel do Moskvy.
Byly také předloženy teorie, že se muž ukrýval v Argentině, Španělsku, Chile a dalších zemích. Autoritativní maďarský spisovatel Ladislas Faragodazhe zase veřejně přiznal, že v roce 1973 osobně hovořil s Bormannem v Bolívii.
Během norimberských procesů ho soudci, kteří postrádali dostatečné důkazy o smrti nacisty, v nepřítomnosti odsoudili k trestu smrti oběšením. Nejlepší zpravodajské služby na světě hledaly Martina Bormanna, ale žádná nedosáhla úspěchu.
V roce 1971 úřady SRN oznámily ukončení pátrání po „stínu Hitlera“. O rok později však byly nalezeny lidské ostatky, které mohly patřit Bormannovi a Stumpfeggerovi.
Po pečlivém výzkumu, včetně rekonstrukce obličeje, dospěli odborníci k závěru, že se skutečně jednalo o pozůstatky Bormanna a jeho spolupracovníka. V roce 1998 bylo provedeno vyšetření DNA, které nakonec vyvrátilo pochybnosti, že nalezená těla patřila Bormannovi a Stumpfeggerovi.
Bormann Photos
