Postupimská konference (taky Berlínská konference) - třetí a poslední oficiální setkání 3 vůdců velké trojky - sovětského vůdce Josepha Stalina, amerického prezidenta Harryho Trumana (USA) a britského premiéra Winstona Churchilla (od 28. července na konferenci místo Churchilla zastupoval Británii Clement Attlee).
Konference se konala od 17. července do 2. srpna 1945 poblíž Berlína ve městě Postupim v paláci Cecilienhof. Zkoumala řadu otázek týkajících se poválečného řádu míru a bezpečnosti.
Průběh vyjednávání
Před Postupimskou konferencí se „velká trojka“ setkala na konferencích v Teheránu a na Jaltě, první se konala koncem roku 1943 a druhá začátkem roku 1945. Zástupci vítězných zemí měli diskutovat o dalším stavu věcí po kapitulaci Německa.
Na rozdíl od předchozí konference v Jaltě se tentokrát vůdci SSSR, USA a Velké Británie chovali méně přátelsky. Každý se snažil získat ze schůzky své vlastní výhody a trval na svých vlastních podmínkách. Podle Georgije Žukova došlo k největší agresi britského předsedy vlády, ale Stalin klidným způsobem dokázal svého kolegu rychle přesvědčit.
Podle některých západních odborníků se Truman choval vzdorovitě. Zajímavostí je, že byl jmenován předsedou konference na doporučení sovětského vůdce.
Během Postupimské konference proběhlo 13 schůzek s krátkou přestávkou souvisejících s parlamentními volbami v Británii. Churchill se tedy zúčastnil 9 schůzek, poté ho nahradil nově zvolený předseda vlády Clement Attlee.
Zřízení Rady ministrů zahraničních věcí
Na tomto zasedání se velká trojka dohodla na vytvoření Rady ministrů zahraničí (CFM). Bylo nutné diskutovat o poválečné struktuře Evropy.
Nově vytvořená rada měla rozvíjet mírové dohody se spojenci Německa. Stojí za zmínku, že tento orgán zahrnoval zástupce SSSR, Británie, Ameriky, Francie a Číny.
Řešení německého problému
Největší pozornost byla na Postupimské konferenci věnována otázkám německého odzbrojení, demokratizace a eliminaci jakýchkoli projevů nacismu. V Německu bylo nutné zničit celý vojenský průmysl a dokonce i ty podniky, které by teoreticky mohly vyrábět vojenské vybavení nebo střelivo.
Vedoucí SSSR, USA a Velké Británie zároveň diskutovali o otázce dalšího politického života Německa. Po odstranění vojenského potenciálu se země musela soustředit na rozvoj zemědělského sektoru a mírového průmyslu pro domácí spotřebu.
Politici dospěli k jednomyslnému názoru, aby zabránili opětovnému nacismu a také tomu, že Německo může někdy narušit světový pořádek.
Kontrolní mechanismus v Německu
Na Postupimské konferenci bylo potvrzeno, že veškerá nejvyšší moc v Německu bude vykonávána pod přísnou kontrolou Sovětského svazu, Ameriky, Británie a Francie. Každá ze zemí dostala samostatnou zónu, která se měla vyvíjet podle dohodnutých pravidel.
Stojí za zmínku, že účastníci konference považovali Německo za jediný ekonomický celek, usilující o vytvoření mechanismu, který by umožňoval ovládat různá průmyslová odvětví: průmysl, zemědělské činnosti, lesnictví, motorová doprava, komunikace atd.
Opravy
Během zdlouhavých diskusí mezi vůdci zemí antihitlerovské koalice bylo rozhodnuto obdržet reparace na principu, že každá ze 4 zemí, které okupovaly Německo, uhradila své reparační nároky pouze ve své vlastní zóně.
Protože SSSR utrpěl největší škody, dostal se na západní území Německa, kde se nacházely průmyslové podniky. Stalin navíc zajistil, aby Moskva získala odškodnění z odpovídajících investic Německa v zahraničí - v Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku, Finsku a východním Rakousku.
Ze západních oblastí okupace dostalo Rusko 15% zabaveného průmyslového vybavení, což Němcům na oplátku poskytlo potřebné jídlo, které bylo dodáno ze SSSR. Město Konigsberg (nyní Kaliningrad) se rovněž vydalo do Sovětského svazu, o kterém diskutovala „velká trojka“ již v Teheránu.
Polská otázka
Na Postupimské konferenci bylo schváleno vytvoření prozatímní vlády národní jednoty v Polsku. Z tohoto důvodu Stalin trval na tom, aby USA a Británie přerušily jakýkoli vztah s polskou exilovou vládou v Londýně.
Amerika a Británie se navíc zavázaly podporovat prozatímní vládu a usnadnit převod všech cenností a majetku, které byly pod kontrolou exilové vlády.
To vedlo k tomu, že konference rozhodla o rozpuštění polské exilové vlády a ochraně zájmů prozatímní polské vlády. Byly rovněž stanoveny nové polské hranice, což vyvolalo mezi Velkou trojkou dlouhou debatu.
Uzavření mírových dohod a přijetí do OSN
Na Postupimské konferenci byla velká pozornost věnována politickým otázkám týkajícím se států, které byly spojenci nacistického Německa během druhé světové války (1939-1945), ale poté se s ní rozešly a přispěly k boji proti Třetí říši.
Zejména Itálie byla uznána jako země, která na vrcholu války přispěla ke zničení fašismu. V tomto ohledu se všechny strany dohodly, že ji přijmou do nově vytvořené Organizace spojených národů, vytvořené na podporu míru a bezpečnosti na celé planetě.
Na návrh britských diplomatů bylo přijato rozhodnutí vyhovět žádostem o přijetí zemí, které během války zůstaly neutrální, do OSN.
V Rakousku okupovaném 4 vítěznými zeměmi byl zaveden spojenecký kontrolní mechanismus, v jehož důsledku byly vytvořeny 4 okupační zóny.
Sýrie a Libanon požádaly OSN o stažení okupačních sil Francie a Velké Británie z jejich území. Výsledkem bylo vyhovění jejich žádostí. Delegáti Postupimské konference dále diskutovali o otázkách týkajících se Jugoslávie, Řecka, Terstu a dalších regionů.
Je důležité si uvědomit, že Amerika a Británie se extrémně zajímaly o to, aby SSSR vyhlásil válku Japonsku. Výsledkem bylo, že Stalin slíbil, že se připojí k válce, což se stalo. Mimochodem, sovětským jednotkám se podařilo porazit Japonce za pouhé 3 týdny a přinutit je, aby se vzdali.
Výsledky a význam Postupimské konference
Postupimské konferenci se podařilo uzavřít řadu důležitých dohod, které podpořily další země světa. Byly stanoveny zejména normy míru a bezpečnosti v Evropě, byl zahájen program odzbrojení a denacifikace Německa.
Vedoucí představitelé vítězných zemí se shodli, že mezistátní vztahy by měly být založeny na zásadách nezávislosti, rovnosti a nezasahování do vnitřních záležitostí. Konference rovněž prokázala možnost spolupráce mezi státy s různými politickými systémy.
Fotografie Postupimské konference
