Jaltská (krymská) konference spojeneckých mocností (4. – 11. Února 1945) - druhé setkání vůdců 3 zemí antihitlerovské koalice - Josifa Stalina (SSSR), Franklina Roosevelta (USA) a Winstona Churchilla (Velká Británie), věnovaného nastolení světového řádu po skončení druhé světové války (1939-1945) ...
Asi rok a půl před jednáním v Jaltě se zástupci velké trojky již sešli na teheránské konferenci, kde diskutovali o otázkách dosažení vítězství nad Německem.
Na jaltské konferenci byla následně učiněna hlavní rozhodnutí ohledně budoucího rozdělení světa mezi vítězné země. Poprvé v historii byla prakticky celá Evropa v rukou pouze 3 států.
Cíle a rozhodnutí jaltské konference
Konference se zaměřila na dvě otázky:
- Na územích okupovaných nacistickým Německem musely být definovány nové hranice.
- Vítězné země pochopily, že po pádu Třetí říše ztratí vynucené znovusjednocení Západu a SSSR jakýkoli smysl. Z tohoto důvodu bylo nutné provést postupy, které v budoucnu zaručí nedotknutelnost stanovených hranic.
Polsko
Takzvaná „polská otázka“ na jaltské konferenci byla jednou z nejobtížnějších. Zajímavým faktem je, že během diskuse bylo použito asi 10 000 slov - to je čtvrtina všech slov vyslovených na konferenci.
Po dlouhých diskusích se vůdcům nepodařilo dosáhnout úplného porozumění. To bylo způsobeno řadou polských problémů.
V únoru 1945 bylo Polsko pod vládou prozatímní vlády ve Varšavě, uznané orgány SSSR a Československa. Současně působila v Anglii polská exilová vláda, která nesouhlasila s některými rozhodnutími přijatými na teheránské konferenci.
Po dlouhé debatě měli vůdci Velké trojky pocit, že polská vláda ve vyhnanství nemá po skončení války žádné právo vládnout.
Na jaltské konferenci dokázal Stalin přesvědčit své partnery o potřebě sestavit novou polskou vládu - „prozatímní vládu národní jednoty“. Mělo to zahrnovat Poláky žijící jak v samotném Polsku, tak v zahraničí.
Tento stav věcí plně vyhovoval Sovětskému svazu, protože mu umožnil vytvořit politický režim, který ve Varšavě potřeboval, v důsledku čehož byla konfrontace prozápadních a pro-komunistických sil s tímto státem vyřešena ve prospěch druhého.
Německo
Hlavy vítězných zemí přijaly rezoluci o okupaci a rozdělení Německa. Současně měla mít Francie samostatnou zónu. Je důležité si uvědomit, že otázky týkající se okupace Německa byly projednány o rok dříve.
Tato vyhláška předurčila rozdělení státu na mnoho desetiletí. Výsledkem je, že v roce 1949 byly vytvořeny 2 republiky:
- Spolková republika Německo (SRN) - nachází se v americké, britské a francouzské okupační zóně nacistického Německa
- Německá demokratická republika (NDR) - nachází se na místě bývalé sovětské okupační zóny Německa ve východní části země.
Účastníci jaltské konference si stanovili za cíl eliminovat německou vojenskou moc a nacismus a zajistit, aby Německo v budoucnu nikdy nemohlo narušit svět.
Za tímto účelem byla provedena řada postupů zaměřených na ničení vojenského vybavení a průmyslových podniků, které by teoreticky mohly vojenské vybavení vyrábět.
Stalin, Roosevelt a Churchill se navíc shodli na tom, jak postavit všechny válečné zločince před soud a co je nejdůležitější, bojovat proti nacismu ve všech jeho projevech.
Balkán
Na krymské konferenci byla velká pozornost věnována balkánské otázce, včetně napjaté situace v Jugoslávii a Řecku. Je všeobecně přijímáno, že na podzim roku 1944 Joseph Stalin umožnil Británii rozhodovat o osudu Řeků, a proto zde byly střety mezi komunistickými a prozápadními formacemi vyřešeny ve prospěch těchto.
Na druhou stranu se ve skutečnosti uznávalo, že moc v Jugoslávii bude v rukou partyzánské armády Josipa Broze Tita.
Deklarace o osvobozené Evropě
Na jaltské konferenci byla podepsána Deklarace o osvobozené Evropě, která předpokládala obnovení nezávislosti v osvobozených zemích a právo spojenců „poskytovat pomoc“ postiženým národům.
Evropské státy musely vytvořit demokratické instituce, jak uznaly za vhodné. Myšlenka společné pomoci však v praxi nikdy nebyla realizována. Každá vítězná země měla moc pouze tam, kde byla umístěna její armáda.
Výsledkem bylo, že každá z bývalých spojeneckých zemí začala poskytovat „pomoc“ pouze ideologicky blízkým státům. Co se týče reparací, spojenci nikdy nebyli schopni stanovit konkrétní výši náhrady. Ve výsledku Amerika a Británie převedou 50% všech reparací do SSSR.
OSN
Na konferenci byla položena otázka o vytvoření mezinárodní organizace schopné zaručit neměnnost stanovených hranic. Výsledkem dlouhých jednání bylo založení OSN.
OSN měla sledovat udržování světového řádu po celém světě. Tato organizace měla řešit konflikty mezi státy.
Zároveň Amerika, Británie a SSSR stále upřednostňovaly řešení globálních problémů mezi sebou prostřednictvím dvoustranných setkání. Výsledkem bylo, že OSN nebyla schopna vyřešit vojenské konfrontace, které se později týkaly Spojených států a SSSR.
Jaltské dědictví
Jaltská konference je jedním z největších mezistátních setkání v historii lidstva. Rozhodnutí, která na něm byla přijata, prokázala možnost spolupráce mezi zeměmi s různými politickými režimy.
Jaltský systém se zhroutil na přelomu 80. a 90. let s rozpadem SSSR. Poté mnoho evropských států zažilo zmizení dřívějších demarkačních linií a našlo na mapě Evropy nové hranice. OSN pokračuje ve své činnosti, i když je často kritizována.
Dohoda o vysídlených osobách
Na jaltské konferenci byla podepsána další smlouva, která má pro Sovětský svaz velký význam - dohoda o repatriaci vojáků a civilistů propuštěných z území okupovaných nacisty.
Výsledkem bylo, že Britové přenesli do Moskvy i ty emigranty, kteří nikdy neměli sovětský pas. Výsledkem bylo nucené vydání kozáků. Tato dohoda ovlivnila životy více než 2,5 milionu lidí.
Fotografie jaltské konference
