Johann Sebastian Bach (1685-1750) - německý skladatel, varhaník, dirigent a učitel hudby.
Autor více než 1000 hudebních děl napsaných v různých žánrech své doby. Jako věrný protestant vytvořil mnoho duchovních skladeb.
V biografii Johanna Bacha je mnoho zajímavých faktů, o kterých budeme hovořit v tomto článku.
Takže před vámi je krátká biografie Johanna Sebastiana Bacha.
Bachova biografie
Johann Sebastian Bach se narodil 21. března (31) 1685 v německém městě Eisenach. Vyrůstal a byl vychován v rodině hudebníka Johanna Ambrosia Bacha a jeho manželky Elisabeth Lemmerhirt. Byl nejmladším z 8 dětí svých rodičů.
Dětství a mládí
Bachova dynastie je známá svou muzikálností od počátku 16. století, v důsledku čehož bylo mnoho Johannových předků a příbuzných profesionálních umělců.
Bachův otec se živil pořádáním koncertů a přednesem církevních skladeb.
Není divu, že to byl on, kdo se stal prvním učitelem hudby pro svého syna. Od raného věku Johann zpíval ve sboru a projevoval velký zájem o hudební umění.
První tragédie v biografii budoucího skladatele nastala ve věku 9 let, kdy zemřela jeho matka. O rok později zemřel i jeho otec, a proto se výchovy Johanna ujal jeho starší bratr Johann Christoph, který pracoval jako varhaník.
Později Johann Sebastian Bach vstoupil do tělocvičny. Zároveň ho jeho bratr naučil hrát na klavír a varhany. Když bylo mladému muži 15 let, pokračoval ve vzdělávání na vokální škole, kde studoval 3 roky.
Během této doby svého života Bach prozkoumal práci mnoha skladatelů, v důsledku čehož se sám začal pokoušet psát hudbu. Jeho první práce byly psány pro varhany a klavír.
Hudba
Po maturitě v roce 1703 získal Johann Sebastian místo dvorního hudebníka u vévody Johanna Ernsta.
Díky své vynikající hře na housle získal ve městě určitou slávu. Brzy ho už nudilo potěšit svou hrou různé šlechtice a úředníky.
V zájmu dalšího rozvoje svého tvůrčího potenciálu souhlasil Bach s zaujetím pozice varhaníka v jednom z kostelů. Hrál jen 3 dny v týdnu a dostal velmi dobrý plat, což mu umožnilo skládat hudbu a vést docela bezstarostný život.
Během tohoto období své biografie napsal Sebastian Bach spoustu varhanních skladeb. Napjaté vztahy s místními úřady ho však po 3 letech přiměly opustit město. Duchovenstvo mu vyčítalo zejména jeho inovativní provedení tradičních posvátných děl, jakož i neoprávněný odchod z města v osobních věcech.
V roce 1706 byl Johann Bach pozván, aby pracoval jako varhaník v kostele sv. Blažeje v Mühluhausenu. Začali mu platit ještě vyšší plat a úroveň dovedností místních zpěváků byla mnohem vyšší než v předchozím chrámu.
Městské i církevní úřady byly s Bachem velmi spokojeny. Navíc se dohodli na obnově církevních varhan, vyčlenili na tento účel velkou částku peněz a také mu zaplatili značný poplatek za složení kantáty „Pán je můj car“.
A přesto, asi o rok později, Johann Sebastian Bach opustil Mühluhausen a vrátil se zpět do Weimaru. V roce 1708 převzal funkci dvorního varhaníka a za svou práci dostával ještě vyšší plat. V této době jeho biografie jeho skladatelský talent dosáhl úsvitu.
Bach napsal desítky slavných a orchestrálních děl, dychtivě studoval díla Vivaldiho a Corelliho a ovládal také dynamické rytmy a harmonická schémata.
O několik let později mu vévoda Johann Ernst přinesl ze zahraničí mnoho partitur italských skladatelů, kteří Sebastianovi otevřeli nové umělecké obzory.
Bach měl všechny podmínky pro plodnou práci, protože měl příležitost využít vévodův orchestr. Brzy začal pracovat na knize varhan, sbírce sborových preludií. V té době už měl muž pověst virtuózního varhaníka a cembala.
V Bachově tvůrčím životopise je znám velmi zajímavý případ, který se mu v té době stal. V roce 1717 přišel do Drážďan populární francouzský hudebník Louis Marchand. Místní koncertní mistr se rozhodl uspořádat soutěž mezi dvěma virtuosy, s nimiž oba souhlasili.
K dlouho očekávanému „duelu“ však nikdy nedošlo. Marchand, který den předtím slyšel hru Johanna Bacha a bál se neúspěchu, narychlo opustil Drážďany. Výsledkem bylo, že Sebastian byl nucen hrát sám před publikem a předváděl svůj virtuózní výkon.
V roce 1717 se Bach znovu rozhodl změnit své pracoviště, ale vévoda nechtěl svého milovaného skladatele pustit a dokonce ho na nějakou dobu zatknul za neustálé žádosti o rezignaci. A přesto se musel vyrovnat s odchodem Johanna Sebastiana.
Na konci téhož roku nastoupil Bach na místo Kapellmeistera s princem Anhalt-Ketensky, který hodně rozuměl hudbě. Princ obdivoval jeho práci, v důsledku čehož mu velkoryse zaplatil a umožnil mu improvizovat.
Během tohoto období se Johann Bach stal autorem slavných Braniborských koncertů a cyklu Dobře temperovaný klavír. V roce 1723 získal místo jako kantor v sboru sv. Tomáše v lipském kostele.
Diváci zároveň slyšeli Bachovo brilantní dílo „Vášeň pro Johna“. Brzy se stal „hudebním ředitelem“ všech městských kostelů. Během svých 6 let v Lipsku publikoval muž 5 ročních cyklů kantát, z nichž 2 dodnes nepřežily.
Johann Sebastian Bach navíc složil světská díla. Na jaře roku 1729 byl pověřen vedením hudebního kolegia - světského souboru.
V této době napsal Bach slavné „Kantátová káva“ a „Mše h moll“, která je považována za nejlepší sborové dílo ve světových dějinách. Pro duchovní vystoupení složil „High Mass b moll“ a „St. Matthew Passion“, kde získal titul královského polského a saského dvorního skladatele.
V roce 1747 dostal Bach pozvání od pruského panovníka Fridricha II. Vládce požádal skladatele, aby provedl improvizaci na základě hudební skici, kterou navrhl.
Výsledkem bylo, že mistr okamžitě složil 3hlasou fugu, kterou později doplnil cyklem variací na toto téma. Cyklus nazval „Hudební nabídka“, poté jej daroval králi.
Za léta své tvůrčí biografie je Johann Sebastian Bach autorem více než 1 000 děl, z nichž mnohé jsou nyní uváděny na největších místech na světě.
Osobní život
Na podzim roku 1707 se hudebník oženil se svou druhou sestřenicí Marií Barbarou. V tomto manželství měl pár sedm dětí, z nichž tři zemřely v raném věku.
Je zajímavé, že Bachovi dva synové, Wilhelm Friedemann a Karl Philip Emanuel, se později stali profesionálními skladateli.
V červenci 1720 Maria náhle zemřela. Asi o rok později se Bach znovu oženil s dvorní umělkyní Annou Magdalenou Wilke, která byla o 16 let mladší. Pár měl 13 dětí, z nichž pouze 6 přežilo.
Smrt
V posledních letech svého života Johann Bach téměř nic neviděl, a tak pokračoval v komponování hudby a diktoval ji svému zeťovi. Brzy podstoupil 2 operace před očima, které vedly k úplné slepotě génia.
Je zvláštní, že 10 dní před svou smrtí muž na několik hodin vrátil zrak, ale večer ho zasáhla rána. Johann Sebastian Bach zemřel 28. července 1750 ve věku 65 let. Možnou příčinou smrti mohou být komplikace po operaci.
Bachovy fotografie
