Tomáš Akvinský (v opačném případě Tomáš Akvinský, Tomáš Akvinský; 1225-1274) - italský filozof a teolog, vysvěcen katolickou církví. Systematizátor ortodoxní scholastiky, učitel církve, zakladatel tomismu a člen dominikánského řádu.
Od roku 1879 je považován za nejautoritativnějšího katolického náboženského filozofa, kterému se podařilo propojit křesťanskou nauku (zejména názory Augustina Požehnaného) s filozofií Aristotela. Formuloval slavných 5 důkazů o existenci Boha.
V biografii Thomase Akvinského je mnoho zajímavých faktů, o kterých si povíme v tomto článku.
Takže před vámi je krátká biografie Akvinského.
Životopis Tomáše Akvinského
Thomas Aquinas se narodil asi v roce 1225 v italském městě Aquino. Vyrostl a byl vychován v rodině hraběte Landolphe Akvinského a jeho manželky Theodory, která pocházela z bohaté neapolské dynastie. Kromě Thomase měli jeho rodiče dalších šest dětí.
Hlava rodiny chtěla, aby se Thomas stal opatem v benediktinském klášteře. Když bylo chlapci sotva 5 let, jeho rodiče ho poslali do kláštera, kde pobýval asi 9 let.
Když měl Akvinský asi 14 let, nastoupil na Neapolskou univerzitu. Právě zde začal úzce komunikovat s dominikány, v důsledku čehož se rozhodl připojit k řadám dominikánského řádu. Když se to však jeho rodiče dozvěděli, zakázali mu to.
Sourozenci dokonce umístili Thomase na 2 roky do pevnosti, aby „přišel k rozumu“. Podle jedné verze se ho bratři pokoušeli pokoušet přivedením prostitutky, aby s její pomocí porušila slib celibátu.
Výsledkem bylo, že se Akvinský údajně před ní bránil horkým polenem, když se mu podařilo zachovat morální čistotu. Tento incident z biografie myslitele je zobrazen ve Velazquezově malbě Pokušení sv. Tomáše Akvinského.
Propuštěn, mladý muž přesto složil klášterní sliby dominikánského řádu, poté odešel na univerzitu v Paříži. Zde studoval u slavného filozofa a teologa Alberta Velikého.
Je podivné, že ten muž dokázal dodržet slib celibátu až do konce svých dnů, v důsledku čehož nikdy neměl děti. Thomas byl velmi oddaný muž se zájmem o scholastiku, středověkou filozofii, která je syntézou katolické teologie a Aristotelovy logiky.
V letech 1248-1250 Akvinský studoval na univerzitě v Kolíně nad Rýnem, kde následoval svého mentora. Spolužáci kvůli jeho nadváze a poddajnosti škádlili Thomase „sicilským býkem“. V reakci na výsměch však Albertus Magnus kdysi řekl: „Říkáte mu hloupý býk, ale jeho myšlenky budou jednoho dne řvát tak hlasitě, že ohluší svět.“
V roce 1252 se mnich vrátil do dominikánského kláštera svatého Jakuba v Paříži a po 4 letech byl pověřen výukou teologie na pařížské univerzitě. Tehdy napsal své první práce: „O podstatě a existenci“, „O principech přírody“ a „Komentář k„ Maximům ““.
V roce 1259 povolal papež Urban IV. Do Říma Tomáše Akvinského. Dalších deset let učil teologii v Itálii a pokračoval v psaní nových děl.
Mnich se těšil velké prestiži, v souvislosti s níž dlouho působil jako poradce v teologických otázkách papežské kúrie. Na konci 60. let 12. století se vrátil do Paříže. V roce 1272, poté, co opustil regentskou univerzitu v Paříži, se Thomas usadil v Neapoli, kde kázal obyčejným lidem.
Podle jedné legendy dostal Akvinský v roce 1273 vizi - na konci ranní mše prý uslyšel hlas Ježíše Krista: „Popsal jsi mě dobře, jakou odměnu chceš za svou práci?“ Na to myslitel odpověděl: „Nic než ty, Pane.“
V této době bylo Thomasovo zdraví velmi žádoucí. Byl tak slabý, že musel opustit výuku a psaní.
Filozofie a myšlenky
Tomáš Akvinský se nikdy nenazýval filozofem, protože věřil, že to narušuje pochopení pravdy. Filozofii nazval „služebnicí teologie“. Byl však do značné míry ovlivněn myšlenkami Aristotela a novoplatonistů.
Během svého života napsal Akvinský mnoho filozofických a teologických děl. Byl autorem řady básnických děl pro bohoslužby, komentářů k několika biblickým knihám a pojednání o alchymii. Napsal 2 hlavní díla - „Součet teologie“ a „Součet proti pohanům“.
V těchto pracích se Fomu podařilo pokrýt širokou škálu témat. Na základě 4 úrovní poznání Aristotelovy pravdy - zkušenosti, umění, znalostí a moudrosti, vyvinul vlastní.
Akvinský napsal, že moudrost je poznání o Bohu, který je nejvyšší úrovní. Současně identifikoval 3 druhy moudrosti: milost, teologickou (víra) a metafyzickou (rozum). Stejně jako Aristoteles popsal duši jako samostatnou látku, která po smrti stoupá k Bohu.
Aby se však duše člověka spojila se Stvořitelem, měla by vést spravedlivý život. Jednotlivec zná svět prostřednictvím rozumu, intelektu a mysli. S pomocí prvního může člověk uvažovat a vyvozovat závěry, druhý umožňuje jednomu analyzovat vnější obrazy jevů a třetí představuje integritu duchovních složek člověka.
Poznání odděluje člověka od zvířat a jiných živých věcí. K pochopení božského principu by měly být použity 3 nástroje - rozum, zjevení a intuice. V Sums of Theology představil 5 důkazů o existenci Boha:
- Pohyb. Pohyb všech objektů ve vesmíru byl kdysi způsoben pohybem jiných předmětů a ostatních. První příčinou pohybu je Bůh.
- Generativní síla. Důkaz je podobný předchozímu a naznačuje, že Stvořitel je primární příčinou všeho, co bylo vyrobeno.
- Potřeba. Jakýkoli objekt znamená potenciální a skutečné použití, zatímco všechny objekty nemohou být účinné. Je zapotřebí faktor, který usnadní přechod věcí z potenciálu do skutečného stavu, ve kterém je věc nezbytná. Tímto faktorem je Bůh.
- Stupeň bytí. Lidé porovnávají věci a jevy s něčím dokonalým. Nejvyšší je míněn tímto dokonalým.
- Cílový důvod. Činnost živých bytostí musí mít smysl, což znamená, že je zapotřebí faktor, který dává smysl všemu na světě - Bohu.
Kromě náboženství věnoval Tomáš Akvinský velkou pozornost politice a právu. Monarchii nazval nejlepší formou vlády. Pozemský vládce, stejně jako Pán, by se měl starat o blaho svých poddaných a zacházet se všemi stejně.
Král by zároveň neměl zapomínat, že by měl poslouchat duchovenstvo, tj. Boží hlas. Akvinský byl první, kdo se oddělil - podstata a existence. Později toto rozdělení vytvoří základ katolicismu.
Ve své podstatě myslitel myslel „čistou ideu“, tj. Význam fenoménu nebo věci. Fakt existence věci nebo jevu je důkazem jejich existence. Aby mohla cokoli existovat, je nutný souhlas Všemohoucího.
Akvinské myšlenky vedly ke vzniku tomismu, vedoucího trendu v katolickém myšlení. Pomáhá vám získat víru pomocí mysli.
Smrt
Tomáš Akvinský zemřel 7. března 1274 v klášteře Fossanova na cestě do církevní katedrály v Lyonu. Na cestě do katedrály vážně onemocněl. Mniši se o něj několik dní starali, ale nemohli ho zachránit.
V době jeho smrti mu bylo 49 let. V létě roku 1323 papež Jan XXII. Kanonizoval Tomáše Akvinského.
Fotografie Thomase Akvinského
