Pakt Molotov-Ribbentrop

Pakt o neútočení mezi Německem a SSSR (také známý jako Pakt Molotov-Ribbentrop nebo Pakt Hitler-Stalin) - mezivládní dohoda podepsaná 23. srpna 1939 vedoucími oddělení zahraničních věcí Německa a SSSR v osobách Joachima Ribbentropa a Vyacheslava Molotova.

Ustanovení německo-sovětského paktu zaručovaly mír mezi oběma stranami, včetně deklarovaného závazku, že žádná z obou vlád neuzavře alianci ani nepomůže nepřátelům druhé strany.

Dnes je Pakt Molotov-Ribbentrop jedním z nejdiskutovanějších historických dokumentů na světě. V mnoha zemích, včetně Ruska, začíná v předvečer 23. srpna v tisku a v televizi aktivní diskuse o dohodě mezi největšími vůdci tehdejšího světa - Stalinem a Hitlerem.

Pakt Molotov-Ribbentrop způsobil vypuknutí druhé světové války (1939-1945). Rozvázal ruce fašistickému Německu, které se vydalo podrobit si celý svět.

V tomto článku se podíváme na zajímavé skutečnosti související se smlouvou a na hlavní události uvedené v chronologickém pořadí.

Pakt války

23. srpna 1939 tedy Německo pod vedením Adolfa Hitlera a SSSR pod vedením Josepha Stalina uzavřely dohodu a 1. září začala nejkrvavější a nejrozsáhlejší válka v lidské historii.

Osm dní po podpisu smlouvy padlo Hitlerovo vojsko do Polska a 17. září 1939 vstoupila do Polska sovětská armáda.

Územní rozdělení Polska mezi Sovětský svaz a Německo skončilo podepsáním smlouvy o přátelství a dodatkovým tajným protokolem k ní. V roce 1940 byly tedy k SSSR připojeny pobaltské státy, Besarábie, severní Bukovina a část Finska.

Tajný dodatečný protokol

Tajný protokol definoval „hranice zájmových sfér“ Německa a Sovětského svazu v případě územní a politické reorganizace regionů, které jsou součástí Finska, Estonska, Lotyšska, Litvy a polského státu.

Podle prohlášení sovětského vedení bylo účelem dohody zajistit vliv SSSR ve východní Evropě, protože bez tajného protokolu by pakt Molotov-Ribbentrop ztratil svou sílu.

Podle protokolu se severní hranice Litvy stala hranicí sfér zájmů Německa a SSSR v pobaltských státech.

Otázka nezávislosti Polska měla být vyřešena později, po projednání stran. Sovětský svaz současně projevil zvláštní zájem o Besarábii, v důsledku čehož si Německo na tato území nemuselo nárokovat.

Pakt radikálně ovlivnil další osud Litevců, Estonců, Lotyšů i západních Ukrajinců, Bělorusů a Moldavanů. Nakonec byly tyto národy téměř úplně zahrnuty do SSSR.

V souladu s dodatečným protokolem, jehož originál byl nalezen v archivech politbyra až po rozpadu SSSR, německá armáda v roce 1939 nenapadla východní části Polska, obývané hlavně Bělorusy a Ukrajinci.

Navíc fašisté nevstoupili do pobaltských zemí. Výsledkem bylo, že všechna tato území byla pod kontrolou Sovětského svazu.

Během války s Finskem, které bylo součástí ruských zájmových sfér, obsadila Rudá armáda část tohoto státu.

Politické posouzení paktu

Při všech nejednoznačných hodnoceních Paktu Molotov-Ribbentrop, které dnes mnoho států ostře kritizuje, je třeba připustit, že ve skutečnosti nepřekračoval rámec praxe mezinárodních vztahů přijaté před druhou světovou válkou.

Například v roce 1934 uzavřelo Polsko podobnou dohodu s nacistickým Německem. Další země se navíc pokusily podepsat podobné dohody.

Přesto to byl nepochybně další tajný protokol připojený k paktu Molotov-Ribbentrop, který nepochybně porušil mezinárodní právo.

Za zmínku stojí také to, že z této dohody SSSR nezískal tolik územních výhod jako další 2 roky, aby se připravil na možnou válku s Třetí říší.

Na druhé straně se Hitlerovi podařilo vyhnout se válce na dvou frontách po dobu 2 let a postupně porazit Polsko, Francii a malé evropské země. Podle řady historiků by tedy Německo mělo být považováno za hlavní stranu, která má z paktu prospěch.

Vzhledem k tomu, že podmínky tajného protokolu byly nezákonné, Stalin i Hitler se rozhodli dokument nezveřejnit. Zajímavým faktem je, že ani ruští, ani němečtí úředníci o protokolu nevěděli, s výjimkou extrémně úzkého okruhu lidí.

Navzdory nejednoznačnosti Paktu Molotov-Ribbentrop (což znamená jeho tajný protokol), je třeba na něj stále pohlížet v kontextu současné tehdejší vojensko-politické situace.

Podle Stalinovy myšlenky měla smlouva sloužit jako reakce na politiku „uklidnění“ Hitlera, kterou prosazovala Velká Británie a Francie, které se pokoušely tlačit hlavou proti dvěma totalitním režimům.

V roce 1939 nacistické Německo převzalo kontrolu nad Porýní a v rozporu s Versailleskou smlouvou vyzbrojilo své jednotky, poté anektovalo Rakousko a anektovalo Československo.

V mnoha ohledech vedla politika Velké Británie, Francie, Německa a Itálie k tak smutným následkům, které 29. září 1938 podepsaly v Mnichově dohodu o rozdělení Československa. Přečtěte si o tom více v článku „Mnichovská dohoda“.

Vzhledem k výše uvedenému je nespravedlivé tvrdit, že k druhé světové válce vedl pouze pakt Molotov-Ribbentrop.

Hitler by dříve či později zaútočil na Polsko a většina evropských zemí se snažila uzavřít dohodu s Německem, čímž by jen osvobodila ruce nacistům.

Zajímavostí je, že až do 23. srpna 1939 se všechny mocné evropské země, včetně Británie, Francie a Sovětského svazu, snažily vyjednávat s německým vůdcem.

Morální posouzení paktu

Bezprostředně po uzavření Paktu Molotov-Ribbentrop uzavřelo mnoho světových komunistických organizací dohodu ostře. Zároveň ani nevěděli o existenci dalšího protokolu.

Pro-komunističtí politici vyjádřili nespokojenost se sblížením mezi SSSR a Německem. Mnoho historiků se domnívá, že právě tento pakt se stal výchozím bodem rozkolu mezinárodního komunistického hnutí a důvodem k rozpadu Komunistické internacionály v roce 1943.

Desítky let později, 24. prosince 1989, Kongres zástupců lidí SSSR oficiálně odsoudil tajné protokoly. Politici kladli zvláštní důraz na skutečnost, že dohodu s Hitlerem uzavírali Stalin a Molotov tajně před lidmi a představiteli komunistické strany.

Německý originál tajných protokolů byl údajně zničen při bombardování Německa. Na konci roku 1943 však Ribbentrop nařídil mikrofilmování nejtajnějších záznamů německého ministerstva zahraničí od roku 1933, které měly zhruba 9 800 stran.

Když byla na konci války evakuována různá oddělení berlínského ministerstva zahraničí do Durynska, obdržel státní úředník Karl von Lesch kopie mikrofilmů. Bylo mu nařízeno zničit tajné dokumenty, ale Lesh se rozhodl je skrýt pro osobní pojištění a pro svou budoucí pohodu.

V květnu 1945 požádal Karl von Lesch britského podplukovníka Roberta K. Thomsona, aby doručil osobní dopis Duncanovi Sandysovi, Churchillovu zeťovi. V dopise oznámil tajné dokumenty a také to, že je připraven je poskytnout výměnou za svou nedotknutelnost.

Plukovník Thomson a jeho americký kolega Ralph Collins souhlasili s těmito podmínkami. Mikrofilmy obsahovaly kopii Paktu Molotov-Ribbentrop a tajný protokol.

Důsledky paktu Molotov-Ribbentrop

Negativní důsledky paktu jsou stále citelné ve vztazích mezi Ruskou federací a státy, kterých se dohoda týká.

V pobaltských zemích a na západní Ukrajině se Rusům říká „okupanti“. V Polsku jsou SSSR a nacistické Německo prakticky vyrovnány. Ve výsledku má mnoho Poláků negativní postoj k sovětským vojákům, kteří je ve skutečnosti zachránili před německou okupací.

Podle ruských historiků je takové morální nepřátelství ze strany Poláků nespravedlivé, protože žádný z přibližně 600 000 ruských vojáků, kteří zahynuli během osvobozování Polska, neslyšel o tajném protokolu Paktu Molotov-Ribbentrop.