Marshallův plán (oficiálně nazvaný „Program obnovy Evropy“) - program pomoci Evropě po druhé světové válce (1939-1945). Byl navržen v roce 1947 americkým ministrem zahraničí Georgem C. Marshallem a vstoupil v platnost v dubnu 1948. Na realizaci plánu se podílelo 17 evropských států.
V tomto článku se podíváme na hlavní rysy Marshallova plánu.
Historie Marshallova plánu
Marshallův plán byl navržen tak, aby nastolil poválečný mír v západní Evropě. Americká vláda se o předložený plán zajímala z mnoha důvodů.
Zejména Spojené státy oficiálně deklarovaly své přání a pomoc při obnově evropské ekonomiky po ničivé válce. USA se navíc snažily zbavit obchodních bariér a vymýtit komunismus z mocenských struktur.
V té době byl v čele Bílého domu Harry Truman, který pověřil generálního ředitele ve výslužbě George Marshalla funkcí státního tajemníka v prezidentské správě.
Stojí za zmínku, že Trumana zajímala eskalace studené války, takže potřeboval člověka, který by prosazoval zájmy státu v různých sférách. Ve výsledku se Marshall k tomuto účelu ideálně hodil a měl vysoké intelektuální schopnosti a intuici.
Evropský program obnovy
Po skončení války bylo mnoho evropských zemí ve zoufalých ekonomických podmínkách. Lidé postrádali to nejnutnější a zažili silnou hyperinflaci.
Vývoj ekonomiky byl extrémně pomalý a ve většině zemí se komunismus stával stále populárnější ideologií.
Americké vedení bylo znepokojeno šířením komunistických myšlenek, což považovalo za přímou hrozbu pro národní bezpečnost.
V létě roku 1947 se ve Francii sešli zástupci 17 evropských států, aby zvážili Marshallův plán. Oficiálně byl plán zaměřen na rychlý rozvoj ekonomiky a odstranění obchodních bariér. Výsledkem bylo, že tento projekt vstoupil v platnost 4. dubna 1948.
Podle Marshallova plánu se USA zavázaly poskytnout po dobu 4 let bezplatnou pomoc, levné půjčky a dlouhodobé leasingy ve výši 12,3 miliardy USD. Poskytováním takových velkorysých půjček Amerika sledovala sobecké cíle.
Faktem je, že po válce byly Spojené státy jediným velkým státem, jehož ekonomika zůstala na vysoké úrovni. Díky tomu se americký dolar stal hlavní rezervní měnou na planetě. Navzdory řadě pozitivních aspektů však Amerika potřebovala prodejní trh, takže potřebovala, aby byla Evropa ve stabilním stavu.
Američané tedy do obnovy Evropy investovali do svého dalšího rozvoje. Nemělo by se zapomínat, že podle předepsaných podmínek v Marshallově plánu mohly být všechny přidělené prostředky použity výhradně na nákup průmyslových a zemědělských produktů.
USA se však zajímaly nejen o ekonomické, ale také o politické výhody. Američané, kteří měli zvláštní odpor vůči komunismu, zajistili, aby všechny země účastnící se Marshallova plánu komunisty vyloučily ze svých vlád.
Vykořeněním pro-komunistických sil měla Amerika ve skutečnosti dopad na formování politické situace v řadě států. Platba za hospodářské oživení zemí, které obdržely půjčky, tedy byla částečnou ztrátou politické a ekonomické nezávislosti.
